O jednom zapomenutém víně. Nedávno jsem přerovnával láhve ve sklepě a objevil jsem jednu, která tam už dávno neměla být. Jednalo se o mladé víno, lahvované v časech „Martinských“ roku 2013. Bylo to panenské víno (první sklizeň) z vinohradu Bočky v Němčičkách, zpracované „autentickým“ vinařem Richardem Stávkem. Napadlo mě, panenské - spíše nižší kvalita, Bočky - jedna z nejlepších vinic v ČR, vinař - s naturálním přístupem, jenž nechal vínu šanci projevit se a neházel mu klacky pod nohy. Ale i tak jsem předpokládal, že víno je po smrti. Po nalití mě však čekalo překvapení! Řekl bych, že teď je víno lepší! Už není tak hranaté, ale naopak je o něco zaoblenější, vyrovnanější. Barva tmavá, červenofialová, skoro neprůhledná, ale jiskrná s jasným okrajem. Aroma švestky, višně až borůvky s lehoučkým selským zabarvením. Chuť kompotová s pěknou kyselinkou, svěží. Živost přešla v klidnější výraznost až kořenitou. Troufám si tvrdit, že ještě delší ležení v láhvi by víno více uhladilo. A nakonec si tady dovolím trochu přihřát polívčičku - takhle dobře by se víno nevyvíjelo, kdyby celou dobu neleželu v našem sklípku :)
2025 ©